Výroba zrcadel je v Čechách doložena od počátku 17. století. Ve druhé polovině 18. století se centrem výroby zrcadlového skla staly sklárny v jižních a západních Čechách vlastněné rodinou Abelů. Konečná rafinace však probíhala na Českolipsku. Již v roce 1756 vystavěl Josef hrabě Kinský ve Sloupu zrcadlářskou manufakturu. Brzy ji následovaly další v Lindavě, Velenicích a Pihelu. Tato produkce se vyrovnala proslulým norimberským, a i benátským zrcadlům a s úspěchem se prodávala po celé Evropě a Turecku. Křídla našeho zrcadlového labyrintu jsou pohyblivá, a proto se zde můžete prohlédnout skutečně ze všech stran, a to nejen těch lichotivých. V jeho středu je umístěno zrcadlo benátského typu z druhé poloviny 18. století. Barokizující lustr typu Marie Terezie První lustr s užitím skleněných dílů byl vyroben kolem roku 1700 pravděpodobně v Anglii. Po roce 1724 začal zhotovovat skleněné lustry Josef Palme v Práchni na Českolipsku a již tři léta poté dodal pražský sklenář Bramberger čtyři dvanáctiramenné křišťálové lustry rakouské arcivévodkyni Marii Alžbětě do Bruselu a dvanáct lustrů královskému dvoru v Paříži. Ty byly mezi lety 1751-1766 umístěny v zámcích Versailles, Marly a Choisy. V šedesátých letech 18. století byly běžné tři základní typy skleněných lustrů. Prvním typem je lustr s rameny upevněnými v miskovité konzole na přímé středové tyči. Druhým typem je tzv. „vodopád“ – lustr s kaskádami šňůr z broušených skleněných kamenů. Posledním typem je lustr, který vám visí nad hlavou. Protože mu chybí středová tyč, nazývá se Lyra či Marie Terezie, neboť byl poprvé představen při korunovaci této habsburské císařovny na českou královnu v roce 1743.