Náboženské a mocenské spory, jež vyústily mezi lety 1618–1648 v Třicetiletou válku, dopadly tvrdě na české sklářství. Jeho sláva začala opět stoupat až v posledním dvacetiletí 17. století, kdy se podařilo prvním huťmistrům utavit dokonale čiré draselné sklo – zrodil se český křišťál. Během první poloviny 18. století již broušené, ryté a malované české výrobky ovládly evropské trhy, z nichž vytlačily sklo benátské. Českému křišťálu našli cestu do světa především vývozci z Českolipska. V této oblasti byli soustředěni i brusiči, rytci a malíři, kteří se zde sdružovali do cechů. Broušení i rytí skla se pevně usadilo též na Jablonecku. Ve druhé polovině 18. století sklářská výroba prošla stylovou proměnou, kdy okázalé baroko ustoupilo hravějšímu rokoku. Reakcí na rokoko byl pak ke konci století klasicismus, který kladl po vzoru antického ideálu krásy důraz na jednoduchý a uměřený tvar i dekor. Vzkvétající obchod s českým sklem srazila na kolena až Velká francouzská revoluce. Barokní dvojstěnné sklo Specialitou českých sklářů 18. století bylo dvojstěnné sklo s prorývanou zlatou nebo stříbrnou fólií, které se po roce 1710 poprvé objevilo v severních Čechách. Dvojstěnky se zhotovovaly tak, že sklář použil dvě číšky, které do sebe přesně zapadaly. Vnitřní číška se po přelepení prorývanou fólií překryla vnější, poté se přilepilo dno a zatmelil horní okraj. Počátky výroby dvojstěnného skla bývají spojovány například s některou z jizerskohorských hutí či františkánskou klášterní dílnou v Hejnicích. Mléčné sklo Jedinečným příkladem rokokové hravosti je mléčné sklo napodobující módní a drahý porcelán. V Čechách toto sklo zhotovovala od šedesátých let 18. století sklárna hraběte Harracha v Novém Světě. Tajemství výroby spočívalo v přidání kostní moučky do sklářského kmene. Výrobky byly často zlacené a malované galantními a loveckými scénami, alegorickými výjevy či květinovými motivy. Dnes se mléčné sklo vzhledem ke svým optickým vlastnostem využívá zejména pro výrobu svítidel.