Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Přepis

Skleněné perličky lze definovat jako drobná tělíska kulovitého nebo válcovitého tvaru se středovou dírkou. Jejich délka se rovná přibližně jejich průměru. Používají se k výrobě bižuterie a galanterie. Jednotlivé druhy perliček se liší technologií a vzhledem. Perličky se nejdříve sekaly z trubic nožem, od třicátých let 19. století pomocí speciálně upraveného brusu, takzvané klemprdy. Po roce 1887 ruční sekání vytlačilo nesrovnatelně rychlejší sekání strojní. Nejvýznačnější skupinu sekaných perlí tvoří hutní perličky zvané rokajl, zušlechťované četnými povrchovými úpravami, dále dvoukrátky (dvakrát broušené), tříkrátky (třikrát broušené), delší čípky, rovné silnější válečky a další druhy. Specialitou pro zhotovování nášivek jsou velmi drobné druhy perliček s průměrem i 0,8 mm. Ty se používají například pro výšivky kabelek. Pro exportéry se perličky většinou navlékaly po padesáti kusech na nit dlouhou deset až dvanáct centimetrů. Dvanáct takových nití tvořilo smyčku, dvě smyčky svazek. Tak vznikla základní početní jednotka se stem tuctů perliček – tedy 1 200 kusy. Kabelka, límec Perličkovou kabelku a límec vytvořila pro naše muzeum v roce 1974 bižuterní návrhářka Jarmila Hlavová. Jedná se o variantu výrobků oceněných na mezinárodní výstavě Jablonec´74. Hlavová roku 1948 v Praze založila a deset let také vedla ateliér pro malosériovou výrobu módních doplňků, kabelek a prýmků z rokajlu. V roce 1959 se ateliér stal výrobním střediskem n. p. Železnobrodské sklo – závod Zásada. Hlavová jej vedla až do jeho zrušení roku 1990. Ocenění se jejím návrhům dostalo nejen v rámci celostátních a mezinárodních výstav v Jablonci nad Nisou, ale i na světových výstavách v Bruselu (1958) či Montrealu (1967). Náhrdelník - tzv. milostný dopis Perličky ve formě různých ozdob jsou v Africe jedním z nejoblíbenějších prostředků komunikace a součástí kmenových a náboženských obřadů. Nejvíce používá perličky kmen Zulu, který žije v Jižní Africe v Transkei. Zulští mladí bojovníci nosili čelní pásky tkané z korálků, široké nákrčníky a ozdobné břišní pásy. Všechny vyjmenované předměty však mohly být také dárkem z lásky. Vlastní „dárky z lásky“, označované jako „milostné dopisy“ (doslovný překlad zní „člověk píše s nadějí, že dostane odpověď“), dávají dívky a ženy mladíkům, o něž mají zájem. Mladící si „milostných dopisů“ velmi váží a veřejně je nosí. Velký počet dárků z lásky zvyšuje mladíkovo společenské postavení. K jejich výrobě se běžně používaly i perličky z Jablonce, což je případ těchto náhrdelníků z konce 19. století. Hřbitovní věnec Se skleněnými perličkami se můžeme setkat i na netradičních místech – například na hřbitovních náhrobcích. Věnce a hřbitovní květy se vyrábějí z rokajlu. K jejich výrobě se používalo většinou perliček tmavých barev. V Jablonci nad Nisou se v první třetině 20. století zabývala exportem hřbitovních věnců jablonecko-pařížská firma Fried Frères. Tento exponát pochází z období kolem roku 1900.