Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Přepis

Foukané perle jsou lehké, duté a tenkostěnné skleněné perle rozmanitých tvarů. V Jizerských horách se vyráběly od druhé poloviny 18. století, a to foukáním nad kahanem z různobarevných trubiček. Z počátku se tvarovaly tzv. z volné ruky – tedy bez formy. Kolem poloviny 19. století se začalo ve větší míře prosazovat foukání do jednotlivých dřevěných nebo kovových formiček. Foukané perle se většinou vnitřně stříbřily, nejdříve rybím stříbrem a voskem, od roku 1854 metodou shodnou se stříbřením zrcadel. Barvící roztok však bylo nutné do perlí vpravovat foukáním ústy. Tato nebezpečná práce byla zejména údělem dětí a starých lidí. Jedním z důsledků častého kontaktu roztoku s lidským tělem byli tzv. černí nebo modří lidé, jejichž netradičně zbarvená pokožka vzbuzovala nejen zájem lékařů, ale i novinářů. Až v sedmdesátých letech 19. století se objevila vícedílná forma na foukané perle a jednoduchý foukací strojek, který ústní foukání nahradil. Od osmdesátých let 19. století putovaly jizerskohorské foukané perle ve velkém množství do Indie, a to nejen jako levnější, ale také lehčí náhrada kovových perlí. Když počátkem 20. století tento trh zabrala konkurence, místní výrobci přišli s novinkovou výrobou perlových vánočních ozdob, které se v kraji dodnes vyrábí.