Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Přepis

Místní výrobci bižuterie měli vždy oči otevřené a vyvinuli řadu nových výrobních postupů, které ulehčovaly práci a šetřily čas i peníze. Příkladem mohou být zdánlivě obyčejné mačkářské kleště. Na počátku 18. století se skleněné kameny ručně vybrušovaly na pískovcových brusech z kousků skloviny stejně jako pravé drahokamy. Později se kameny brousily z výmačků, zhotovených pomocí hliněných formiček. Až kolem roku 1750 se objevily první dřevěné kleště s kovovými formičkami – tzv. kaplíky, kterými se sklo lisovalo (mačkalo) ze skleněných tyčí. Výsledný tvar pak stačilo pouze dobrousit. Po roce 1820 se pak objevily celokovové mačkářské kleště, ještě do poloviny 19. století kleště s výměnnými kaplíky a nakonec mechanická a strojní mačkadla. Mačkárna (slangově dryketa, odvozeno z německého die Drückhütte) Kolem roku 1830 se v Jizerských horách objevily první specifické stavby nazývané mačkárny nebo též drykety, které jsou dodnes typickou součástí zdejší krajiny. Jedná se zpravidla o malá stavení opatřená jedním nebo dvěma vysokými komíny a dymníkem – zastřešeným stropním otvorem sloužícím k odvodu tepla z provozu. V mačkárnách se pomocí kleští nebo mačkadel tvarovala skleněná bižuterie. První bižuterní lis, konec 1. poloviny 19. stol. Před polovinou 19. století se vedle mačkaného a broušeného skleněného zboží v Jizerských horách rychle rozvíjelo pasířství, jehož hlavním oborem bylo zhotovování kovové bižuterie. Zásadní inovací v tomto oboru bylo zavedení ražení a prořezávání kovových polotovarů pomocí stroje, jenž mezi lety 1838–1840 vyvinul dalešický kovář Kajetan Schier, a to na podnět jabloneckého pasíře Antona Rösslera. Schier byl také až do své smrti roku 1852 jediným výrobcem těchto strojů v regionu. A vyrobil i tento zde vystavený. Pasířský průrazník, inspirovaný knihařským lisem, práci výrobců kovové bižuterie zkvalitnil a zrychlil.