Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Přepis

Skleněné kroužky, nazývané bangle, jsou oblíbenou párovou ozdobou žen hinduistického vyznání. Používají se rovněž jako obětiny. Pod vlivem hinduistické kultury přejaly skleněné náramky i muslimské ženy. Pro ženu bangle symbolizovaly jednotu muže a ženy a ochranu před ovdověním. Počet párů býval zpravidla určován kastou a bohatstvím manžela. Nejnižší počet tvořily čtyři páry (čtyři kroužky na každé ruce). Podomní prodavači bangle nejen prodávali, ale současně je i navlékali. Často se stávalo, že ostrá hrana banglí poranila ruce tak, že mnohé ženy bolestí omdlévaly. Ale čím více při tomto rituálu vytrpěly, tím větší význam kroužku přikládaly, protože byly přesvědčeny, že podstoupenou bolestí si vykoupily štěstí. Skleněné náramky z Jizerských hor úspěšně konkurovaly drahým porcelánovým banglím z Číny, a postupně je po roce 1880 nahradily. Místní skláři při jejich zhotovování využili dřívějších zkušeností z výroby ubrouskových kroužků. Bangle se zdobily broušením, rytím, malováním, zlacením nebo nalepováním malých zrcátek. K mačkaným broušeným náramkům brzy přibyly též foukané a vinuté. Vývozu skleněných kroužků se věnovaly četné jablonecké exportní domy. Počátkem 20. století zesílila v Indii japonská a čínská konkurence, přesto byl vývoz jizerskohorských banglí na tento trh stále tak významný, že největší parník rakouského Lloydu, spuštěný na vodu v Terstu roku 1912, získal jméno Gablonz, tedy Jablonec. Výroba skleněných kroužků v Jizerských horách skončila ve čtyřicátých letech 20. století. Ve skladech však zůstaly početné zásoby, proto mohla být poslední zásilka do iráckého Bagdádu vyexpedována ještě roku 1958.