Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Přepis

České sklo první poloviny 19. století proslulo svou barevností a schopností kombinace barevných sklovin s křišťálem. V novosvětské sklárně se vrstvené sklo vyrábělo pod vedením správce Johanna Pohla již od roku 1828. Z počátku se kombinovalo sklo křišťálové s červeným sklem (tzv. měděným rubínem), které je vhodné k broušení i rytí. V průběhu třicátých let 19. století se prosadilo též vrstvení čirého skla sklem modrým nebo zeleným, později i fialovým a bílým. Dvěma barevnými vrstvami se začalo sklo zdobit v roce 1836 ve sklárně Johanna Meyra v Adolfově u Vimperka. Friedrich Egermann Doslova revoluci v evropském sklářství způsobil na počátku třicátých let 18. století novoborský sklářský podnikatel Friedrich Egermann vynálezem červené lazury, která dokázala nahradit tehdy velmi populární a drahé rubínové sklo. Egermann byl vyučeným malířem skla. Mezi lety 1809 až 1832 přišel s řadou novinek – vedle červené lazury to byly žlutá lazura, biskvitový smalt či sklo imitující polodrahokamy – tzv. lithyaliny. Tajemství většiny jeho vynálezů brzy získali další sklářští výrobci v Čechách i jinde v Evropě. V případě červené lazury se přitom neštítili ani krádeže. Konkurenti nechali recepturu odcizit přímo z Egermannovy novoborské laboratoře. I tak po sobě tento výjimečný muž, osobní přítel rakouského císaře Ferdinanda I. a privilegovaný sklářský továrník, zanechal prosperující podnik, jenž patřil mezi největší v kraji. Z jeho odkazu těží české sklářství dodnes.